(Rose Riby)

Můj první HROB!

     Někdy v polovině října přišla moje kamarádka a soupeřka z OK Chrastava se skvělým nápadem. Zúčastnit se MČR v horském OB - HROB, který organizuje Slavia Liberec. Kamarádi z SCM JO a z letního tábora v Krčkovicích souhlasili. Problém nastal, když účastníci mladší 15 let museli mít souhlas rodičů. Už jsem viděla mamku, jak panikaří. Trvalo mi týden, a musela jsem použít veškerou svojí výmluvnost a slíbit úplně všechno, abych jí přesvědčila. Povedlo se. Vytvořili jsme 4 týmy po dvou. Vzhledem k našim oddílovým dresům ( pokud bychom je dali dohromady) bychom byli velmi barevní, jsme vymysleli  názvy týmů B.A.R.E.V.N.É, B.A.R.E.V.N.Í, B.A.R.E.V.N.Ý, B.A.R.E.V.N.Á. Já jsem běžela ve dvojici s Kačkou Dolejší z STB Nový Bor za B.A.R.E.V.N.É.

     V pátek odpoledne začala složitá logistická akce, mamka mě odvezla do České Lípy, odtud jsem pokračovala s p. Dolejší na Bezděz pro Kačku a pak obě do Doks, kde jsme přesedly ke Šmolům do auta směr Liberec k Pavlíkům, kde už čekali ostatní a kde jsme celý víkend bydleli.

     V sobotu 1. 11. jsme se vlakem vydali na utajený start do Zdislavy. Ten se nacházel na louce u lesa, kde jsme měli oblastní závody, které pořádala Chrastava. Závodili jsme na turistické mapě Rozsocha s měřítkem 1: 30 000. Všechny kategorie měli v sobotu hromadné starty. Účastníci pod 15 let mohli startovat pouze v kategorii P. Čekala na nás trať s 9 kontrolami, 1občerstvovačkou, 13,7 km a převýšením  560m. Závod nebyl mapově těžký a my jsme s Káťou nedělali velké chyby. Na 1. kontrolu jsem poznávala les ze závodu, který pořádala Chrastava. Ze začátku jsem se mapy lekla a nemohla jsem si na ni zvyknout, ale po první kontrole se to zdálo lepší. Naše jediná chyba byla na kontrole 3., cesta ke kontrole nebyla vidět a my jsme se vydaly po cestě nad ní. Po nějakém čase jsme dostaly hlad, a protože v místě byla lavička, tak jsme si sedly a snědly řízky J.  Do 5. kontroly jsme závod šlapaly do kopce, ale po páté kontrole a pěti náročných kopcích jsme konečně  začaly klesat. Když jsme doběhly, tak sem se musela zasmát, protože celý náš závod (podle Katčiných hodinek) byl dlouhý 25km a šly jsme ho 304 minut. Z 89 jsme byly 71.  Náš výsledek rozhodl, že spolu s dalšími, kteří nestihli stanovený limit, nás v neděli čeká další hromadný start.

     V neděli 2. 11. se startovalo 1,6km od Horního Harychova  na mapě Padouch. Péčka měla 13,9km a 600m převýšení a 8 kontrol. Na první kontrolu se šlo dobře po rovině přes lyžařskou lanovku. Až do 3. kontroly byl náš největší problém, strmé stoupání, které jsme šplhaly hodinu a půl a došli jsme na lanovku Pláně. Po pokochání se výhledem, jsme hledaly  3. kontrolu, která nás stála další hodinu. 3. kontrolu jsme tedy solidně zkazily. Do 5. kontroly se pomalu stoupalo na Ještěd, nejblíž jsme k němu byly 500m. Na šesté kontrole  občerstvovačka, kde bohužel měli už poslední koláč. Starší dvojici před námi se nás zželelo a koláč nám nechali. Ještě rychlý telefonát od mamky, ať si pospíšíme.  Po občerstvovačce  jsme konečně záhájily sestup do základního tábora na sedmou a osmou kontrolu. V cíli jsme si zase vyčetly a zjistily jsme, že dneska jsme ušly 30km, 348 minut a byly jsme 51. Po sečtení obou etap jsme byly nakonec 50. z 89 týmů. Za oba dny jsme zvládly  55km J,krabici řízků, focení Ještědu, několik občerstvovaček s čokoládou, Yettiho a neméně důležitý pokec cestou. Lesy kolem Ještědu jsou velmi krásné a pestré a i když byl závod namáhavý moc se mi líbil J.  

p.s. A co se týká oddílové soutěže doběhu od sběrky do cíle, v sobotu 10 min a v neděli jsme dokonce měli 8. nejlepší doběh (už se začínalo stmívat).