První aprílový víkend přímo vyzýval k účasti na tomto rogainingovém závodě pořádaném Honzou Tojnarem z Krušnohorského Rogainingového Klubu. Závody byly 3 denní s centrem v Ostrově u Tisé, díky pracovní sobotě jsem měla dobrou výmluvu a k velké smůle mi tak unikla sobotní 5 hodinovka. Běžela jsem „jen“ páteční noční 2 hodinovku a nedělní 4 hodinovku (na mapě z roku 1850).

Noční 2 hodinovka se běžela na mapě „Bůhví čí hnízdo“ s měřítkem 1:35 000. Výhodou rogaingu je, že mapu dostanete půl hodiny před startem a můžete tak důkladně promýšlet svoji taktiku. Kontroly jsou obodované 30, 60 a 90 body, za příchod po limity přicházíte o 10 bodů/minuta. Naši taktiku vymyslela moje parťačka Lenka se slovy „To je jednoduchý, poběžíme sem, sem, a pak sem. Na tohle zapomeň.“ Zbylých 29 minut jsme seděly a čučely do stolu.

Dalším rozdílem oproti orienťáku jsou vzdálenosti – na první kontrolu jsme běžely 4 kiláky. Použitelné orientační body jsou cesty, potoky a vrstevnice. Azimuty jsme moc neriskovaly, což se vyplatilo a reflexní kontroly (= fábory z mlíka, které vidíte, pokud na ně posvítíte ze vzdálenosti 1 metru) jsme lovily úspěšně podél četných potoků a melioračních rýh. Naplánovaly jsme si odlov 8 kontrol (z celkových 14), reálně jsme stihly doběhnout na 6 – a z 2 toho jsme nenašly :-D. Ono hledat výše popsané kontroly za tmy v hustníku hraničí s nemožností až šílenstvím. Do cíle jsme si daly kilometrový sprintík, bohužel s doběhem 40 vteřin po limitu. Za 2 hodiny jsme měly v nohou 15 kiláků pod hvězdnou oblohou.

Nedělní 4 hodinovku na mapě z roku 1850 s názvem „Výlet do histerie“ a měřítkem 1:28 800 jsme s Honzou zahájili trošku pozdním startem (asi o 5 minut), což vystihoval už název našeho týmu „Účastníci bez vážných ambic“. Na začátku nám chvíli trvalo, než jsme se sžili se 170 let starou mapou. Naštěstí skály se neposouvají a potoky taky tečou pořád stejně z kopce. Ke svému překvapení jsme zjistili, že tak 50% tehdejších průseků jsou dnešní cesty. Po vlažném začátku jsme tak úspěšně kosili jednu kontrolu za druhou, ono za dne se ty fábory hledají fakt o dost líp. Nenašli jsme jen jednu kontrolu – kvůli špatnému odhadu stáří cesty, a chybně po ní šli v domnění, že je určitě historická. No nebyla… Dvě kontroly na opačných koncích mapy jsme vyloučili už předem, takže z  13 kontrol jsme jich odlovili 10 a do cíle dorazili krásných 5 minut před limitem. První půlku jsme běželi, druhá už byla spíš vycházková. Překvapilo nás zjištění, že pokud bychom měli o trochu víc natrénováno, nebyl by problém odlovit opravdu všechno.  Spoustě týmů se to povedlo. V nohou jsme měli cca 20 kilometrů.

Závěrem: rogaining je příjemnou a zábavnou variantou orienťáku. Jen se nesmíte brát moc vážně :-)